Telemarketing a GDPR

S největší pravděpodobností jste to zaznamenali také. Těsně před účinností, a hlavně po účinnosti GDPR se zvýšila frekvence nevyžádaných telefonických hovorů – telemarketingu.

Jasně, je to otrava a ztráta času, to by se dalo ale ještě přežít. Nezřídka se ale stává, že „oběť telemarketingu“, aniž by si to při telefonickém rozhovoru vůbec všimla, uzavře smlouvu – nakoupí službu nebo zboží. Je to vůbec možné? Ano, občanský zákoník je založen na tzv. bezformálnosti právního jednání, a tak je možné, až na výjimky, řadu smluv uzavírat bez toho, aby bylo nutné podepisovat listinu.

U spotřebitelů to ani tak moc nevadí, ti jsou ze zákona chráněni a od smluv uzavřených distančním způsobem (i po telefonu) mohou bez větších obtíží odstoupit ve 14denní lhůtě, a to bez udání důvodů.

Problém nastává v okamžiku, kdy je „obětí telemarketingu“ živnostník (OSVČ) nebo zástupce korporace. Na právě uvedené okruhy osob nelze použít ustanovení o možnosti odstoupit od smlouvy uzavřené po telefonu ve zmiňované 14denní lhůtě. Volající telemarketéři s tímto samozřejmě počítají a velkoryse nabízení svým „obětem“ možnost odstoupit od smlouvy po uhrazení tzv. storno poplatku, který zpravidla bývá ve výši 50 % z ceny zboží nebo služby (tato nezřídka bývá v řádu tisíců korun). Řada těchto společností tedy cílí telemarketing primárně na tyto skupiny osob.

Je to podle GDPR vůbec v pořádku?

Podle GDPR platí následující:

V případě, že správce získává osobní údaje od třetích stran, pak musí subjekt údajů (v tomto případě potenciálního klienta) informovat:

• Bez zbytečného odkladu po tom, co osobní údaje získal, nejpozději do 1 měsíce, nebo
• Pokud mají být osobní data použity pro komunikaci s klientem, pak mu tuto informaci musí správce poskytnout nejpozději v okamžiku, kdy poprvé dojde k takové komunikaci.

Obdobně se bude postupovat i v případě, kdy správce použije software na generování telefonických čísel a databázi kontaktů si takto vytvoří sám.

Jakmile už správce potenciálního klienta kontaktuje, tak se jednak snaží získat další osobní údaje (jméno, příjmení, adresu, e-mailovou adresu atd.), jednak se snaží z celého rozhovoru udělat „jednání o smlouvě“ završené uzavřením smlouvy. Pravdou je, že často si klient ani nevšimne, že údajnou smlouvu uzavřel, ale o tom třeba jindy. Dále jsou pak tedy shora uvedené osobní údaje zpracovávány na základě právního důvodu dle ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. b) GDPR – tj. zpracování je nezbytné pro splnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů. S právě uvedeným je pak spojena možnost, v rámci oprávněného zájmu dle ust. čl 6 ost. 1 písm. f) GDPR, využívat osobní údaje klientů k dalšímu přímému marketingu.